Vysílání nabité hudbou a informacemi o Skandinávii každý čtvrtek v sudém týdnu od 18 hodin na www.radior.cz!
Další vysílání již 17. května!
ARCHIV VYSÍLÁNÍ zde!

čtvrtek

Kousek švédské poezie aneb Bruno K. Öijer

Možná jste to jméno už slyšeli. Öijer, beatník, zvláštní přednes! A pokud ne, přišla ta správná chvíle na seznámení!

Bruno K. Öijer bohužel do jazyka českého přeložen nebyl. To je věčná škoda, protože tento pán patří rozhodně mezi výrazné poéty severu. To dokládá i řada různých literárních cen - namátkou Bellmanpriset, Sveriges Radios Lyrikpris nebo Carl Emil Englund pris.
Debutoval začátkem 70. let a společně s dalšími tehdy tvořil v rámci básnické družiny Vesuvius, která se vymezovala vůči subjektivismu v poezii a modernismu. Šlo o jakýsi protest proti pomalu nastupující uniformitě v umění, snažili se tedy vnést do soudobého básnictví nové prvky. Bruno K. Öijer je takovou švédskou verzí beatnické poezie.

Na stránkách nakladatelství Wahlström och Windstrand píší o Öijerovi takto:
Extáze, zoufalství, pocit zmaru. Dechberoucí nádhera a zraňující krása. Černý anděl, šaman. To jsou slova, která si může spojit se jménem tohoto věčného rebela. Bruno K. Öijer je dnes ale především básníkem světové úrovně. Moderní klasik s romantickými kořeny.

Věčného rebela si ale nejspíš zapamatujete především díky jeho specifickému způsobu recitace. Öijer hodně dbá na melodickou stránku věci, často protahuje slova, odmlčuje se, čímž jim dodává na naléhavosti. Někdy je způsob jeho přednesu srovnáván s rockem. Inu, posuďte sami! Báseň se jmenuje Du fick aldrig veta.




A pro ty, co tímto jazykem nevládnou a chtěli by mít aspoň trochu představu, o čem báseň je, přikládáme Anežčin překlad :)

Nikdy se nedozvíš
že kdy jsi odešla, spočinul jsem
u tvého otisku v trávě, kde jsi ležela
přejel jsem rukou
po slehlé trávě
a jako bych lpěl a záleželo mi na tvé vzdálenosti víc
než jsem lpěl a záleželo mi na tobě samé
jako by už nic nebylo jako dřív
když ses vrátila
pronikla jsi
narušila jsi sílící bolest
a nikdy se nesmíš dozvědět, jak něžně a přitom rozhodně
jsem promlouval ke tvému stínu na trávě
jako bych už tehdy pro tebe truchlil
jako bych se pokoušel se smířit
s tím, co čeká nás všechny
a že cenou za lidské poznání
je pocit osamění
jenž už od počátku ničí a popírá
víru ve věčnou lásku

středa

Hans Christian Andersen oslavil narozeniny!

Kdo by neznal srdceryvné pohádky Hanse Christiana Andersena! Světoznámý pohádkář se narodil 2. dubna 1805 a zemřel 4. srpna o 70 let později. Vzpomeňme na něj tedy trochu!



Hans Christian pocházel z chudé rodiny žijící toho času v Odense. Rodinné poměry byly neradostné: matka byla pradlena propadla alkoholu, otec švec, dědeček místní podivín, nevlastní sestra šlapala chodník. V jedenácti letech musel začít pracovat, protože otec zemřel a rodina tak přišla o živitele. Malý Hans Christian si tehdy vytvořil svůj vlastní svět - hodně četl (jeho oblíbencem byl Shakespear) a propadl loutkovému divadlu. Později se snažil prosadit jako loutkoherec v Kodani, bohužel neúspěšně. V Kodani ale potkal člověka, který do života mladého herce významně zasáhl. Vydobyl mu totiž stipendium krále Frederika VI. a Hans Christian tak započal studia na gymnáziu ve Slagelse, nutno dodat, že nepříliš úspěšně. O tom pohádkářově životním období ostatně vznikl zajímavý film  - Mladý Andersen.

V roce 1822 vydal Hans Christian Andersen první knihu - Duch v Palnatokově hrobu. Literární prací se ale ještě dlouhá léta nebyl schopen uživit, a tak žil více méně z podpory a darů ostatních. Ve 40. letech se mu začalo dařit lépe, napsal celkem více než 150 pohádek. Pohádkový žánr však nikdy nepovažoval za plnohodnotný, byť zrovna pohádky jsou tou nejznámější a nejoblíbenější částí jeho práce.

Hans Christian byl bezpochyby komplikovaná osobnost. Snad kvůli svému původu úpěnlivě dbal na svůj vzhled, velmi mu záleželo na uznání, a těžko proto snášel kritiku. Jako dítě propadal záchvatům vzteku  a leckdy jednal až necitelně. Nikdy se zcela nevyrovnal se svojí homosexualitou, a také odmítal jakékoliv fyzické sblížení ať už s ženou, či mužem. Někteří jej také považují za pedofila. Jeho pohádky ostatně také nejsou nijak zvlášť veselé. Často končí špatně, hlavní hrdinové něco hledají, touží po něčem nedosažitelném a jsou nešťastní. Že se v nich Andersenova osobnost odráží, je tedy nanejvýš zjevné.

Oblíbený pohádkář zemřel v roce 1875. Jeho pohřbu, v den, který byl prohlášením dnem národního smutku, se účastnil dokonce i král Kristian IX.


Obrázek: http://www.theguardian.com/books/2012/dec/13/hans-christian-andersen-first-fairytale