Ve čtvrtek jsme vám slíbili, že co se nevlezlo do vysílání, si budete moci přečíst zde. Tentokrát jsme byli teatrální, a protože divadlo se pěstovalo i ve věku devatenáctém, onen tajuplný příspěvek se týkal právě toho.
O ŠVÉDSKÉ SCÉNĚ V 19. STOLETÍ
V první polovině 19. století si drželo divadelní monopol Kungliga Teatern, tedy královské divadlo, kde hrály se především muzikály, komedie a operety, oblíbené tehdejší žánry. Když Kungliga Teatern získalo státní podporu, stala se z něj o něco národnější záležitost. Divadlo ale stále trápily finanční problémy; díky tomu, že se scéna často využívala jako místo pro královské oslavy, při příležitosti svateb, jejichž součásti byly i všemožné dramatické perfomance, drželo se divadlo naštěstí nad vodou. Nějakou dobu fungovaly pod jednou střechou obě scény, opera i drama, což nebylo úplně ideální - co vyhovovalo akustice oper, nesedlo tak úplně činohře. K opětovném rozdělení scén došlo až v osmdesátých letech věu devatenáctého.
Ve druhé polovině 19. století pak přichází rozmach švédsky psaného dramatu, objevují se jména jako August Blanch, Henrik Ibsen a pochopitelně August Strindberg.
