Idoly švédského divadla 19. století aneb O Emilii Högqvist a Christině Nilsson

Ve čtvrtek jsme vám slíbili, že co se nevlezlo do vysílání, si budete moci přečíst zde. Tentokrát jsme byli teatrální, a protože divadlo se pěstovalo i ve věku devatenáctém, onen tajuplný příspěvek se týkal právě toho.


O ŠVÉDSKÉ SCÉNĚ V 19. STOLETÍ
V první polovině 19. století si drželo divadelní monopol Kungliga Teatern, tedy královské divadlo, kde hrály se především muzikály, komedie a operety, oblíbené tehdejší žánry. Když Kungliga Teatern získalo státní podporu, stala se z něj o něco národnější záležitost. Divadlo ale stále trápily finanční problémy; díky tomu, že se scéna často využívala jako místo pro královské oslavy, při příležitosti svateb, jejichž součásti byly i všemožné dramatické perfomance, drželo se divadlo naštěstí nad vodou. Nějakou dobu fungovaly pod jednou střechou obě scény, opera i drama, což nebylo úplně ideální - co vyhovovalo akustice oper, nesedlo tak úplně činohře. K opětovném rozdělení scén došlo až v osmdesátých letech věu devatenáctého.
Ve druhé polovině 19. století pak přichází rozmach švédsky psaného dramatu, objevují se jména jako August Blanch, Henrik Ibsen a pochopitelně August Strindberg.

Jednou z prvních švédských hereckých hvězd byla EMILIE HÖGQVIST. Žila v první polovině 19. století. Říkalo se jí "den svenska Aspasia" (Aspasia byla Periklova milenka, proslulá svou krásou a inteligencí, zasahovala do politických záležitostí), protože Emilie hostila ve svém salonu básníky a umělce a byla to rovněž poměrně vlivná dáma.
Emilii přivedla k divadlu  matka - jako děvčátko ji totiž přihlásila na hodiny baletu, kam se chodili kochat všelijací oficíři, takže tento krok byl jistě taky trochu vypočítavý. Emilie to neměla jednoduché - když jí bylo čtrnáct, matka ji v podstatě prodala jednomu bohaté stockholmskému libertinovi a toto celkem pochopitelně moc šťastné nebylo.
Emilie Högqvist se proslavila rolí ve hře Fridricha Schillera Panna Orleánská, ale jinak se objevovala spíše v komediích. Do povědomí lidí se zapsala  také díky 10letému poměru s korunním princem, pozdějším panovníkem Oskarem I. Tehdy už velmi obletovaná žena s ním nakonec zplodila dvě nemanželské děti, které musela skrývat v Berlíně; na aféru se ale stejně přišlo a vztah musel být okamžitě ukončen.

Emilie má vztah i k českým zemím, v Karlových lázních se jako mnoho jiných význačných osobností léčila tuberkulózu.Taktéž není bez zajímavosti, že patřila k nejlépe placeným herečkám své doby - dostávala 1200 korun, zatímco minimální, běžná mzda herce činila pouhých 200 korun! Těmi nejlépe placenými byly ve své době Henriette Widerberg, sopranistka, jejíž rodiče se taky živili herectvím a která paradoxně zemřela v bídě, a její kolegyně Christina Enbom.

Když už je řeč o sopranistkách, světovou proslulost si získala krásná CHRISTINA NILSSON. Tato slavice pocházela z chudé rodiny a aby rodičům přilepšila, živila se jako hlídač u jakéhosi kamene Lövhulta fåle, proto se jí tehdy taky přezdívalo Stina på backen (Stina z vršku). Z platu se jí postupně pvedlo našetřit si na housle a pak se svým bratrem obcházela různá tržiště, kde zpívala. Tam si jí všiml její budoucí mecenáš Fredrik Tonerhielm a její zpěv se mu zalíbil natolik, že Christině zaplatil příslušná studia.
V roce 1859, v pouhých patnácti letech, Christina debutovala a sklidila úspěch, tehdejším kritikům připadala velmi slibná a měli pravdu! O pár let později přesídlila do Paříže (její sestra tam měla studovat fotografii) a zalíbila se i tam, debutovala v La Traviatě Giuseppe Verdiho. Vystupovala pak po celé Evropě, v Rusku, a dokonce i v Americe.
Ve Švédsku Christinu tolik zbožňovali, že když po jednom vystoupení ve Stockholmu opustila balkon, ze kterého pěla, Švédové nešťastni, že hvězda odchází, propukli v takový běs, že bylo asi dvacet lidi k smrti ušlapáno (tehdy se na ni přišlo podívat asi 50 000 lidí, takže to už byla skutečně hvězda velkého formátu).
Christina si ale byla vědoma toho, že zpívat nebude věčně, a tak svoji kariéru v pětačtyřiceti letech ukončila, a to koncertem v Royal Albert Hall v roce 1888. Byla velmi bohatá a část svého jmění použila na podporu různých uměleckých institucí, podobně jako Emilie Högqvist držela nad umělci ochrannou ruku.
Zajímavé je, že z jejích osudů částečně čerpal Gaston Leroux, který má na svědomí fenomenálního Fantoma opery (například co se týče cesty do Paříže nebo objevu Christiny).


Obrázky: www.salento.se, www.hd.se