Tisíce nádherně ručně psaných stránek ságy jsou jedny z nejdůležitějších dokumentů dochovaných ze středověku, jsou schované v tajné kryptě a jsou neustále hlídány strážci ságy.
Ságy jsou jeden z hlavních pramenů, ze kterých čerpají vyznavači Ásatrú. Ásatrú je moderní označení pro dávné severské náboženství a je jedním ze dvou oficiálních náboženství na Islandu.
V moderní literatuře se setkáváme se severskou mytologií v podání J. R. R.Tolkiena, v knize Legenda o Sigurdovi a Gudrún, která vyšla ke konci loňského roku.
Legenda o Sigurdovi a Gudrún je pokusem J.R.R.Tolkiena zpracovat část dávných severských mýtů ve zcela nové podobě. Legenda popisuje tragický příběh Sigurda, Brinhyld, Gudrún a jejích bratrů, dochovaný v Sáze o Völsunzích a „mladší“ prozaické Eddě Snorriho Sturlusona.
Tolkien zpracoval své básně za využití původního metra, jakým byly psány nejstarší eddické verše. Bravurně napodobuje původní podobu básní, pracuje s jejich motivy a zároveň přichází i s vlastním pohledem na některé z mytologických postav. Pro většinu fanoušků tolkienovské ságy nejspíš nebude překvapením, že spisovatel se o severské národy velmi zajímal a jeho díla byla touto oblastí zájmu notně ovlivněna - jména trpaslíků v knize Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky například vycházejí právě ze staré Eddy.
Legenda o Sigurdovi a Gudrún je určena spíše náročnějším čtenářům, jenž mají s obsahem ať už básnické či prozaické Eddy nějakou zkušenost. Samotné básně si pak užijí i ti, jejichž znalosti mytologie končí u Thóra a Lokiho, ovšem jejich hodnotu pravděpodobně nedocení a odbornější část knihy je
neosloví.
Žádné komentáře:
Okomentovat