Téma týdne: Hrdinská svatá trojice Dag Hammarskjöld, Raoul Wallenberg a Alva Myrdalová

Minulý týden se odehrával v hrdinském duchu a byť bylo těžké vybrat, nakonec se ve vysílání objevili dva držitelé Nobelovy ceny za mír Dag Hammarskjöld a Alva Myrdalová a také zachránce židů Raoul Wallenberg. Jenom vysypat jména ale nestačí, takže pokud jste hejsan-svejsaní vysílání prošvihli, máte možnost si to vynahradit:)

Dag Hammarskjöld byl jednou z  nejvýznamnějších švédských poválečných osobností a je dodnes uznávanou diplomatickou ikonou. Tento ekonom, diplomat, spisovatel, básník a generální tajemník OSN v  letech 1953–1961 se snažil o zachování světového míru. Aktivitu prokazoval již během druhé světové války, ale především pak po ní.
Do politické sféry se poprvé dostal v  roce 1936, kdy byl jmenován náměstkem ministra financí. Spolu se svým bratrem (Bo Hammarskjöld) vypracovali dokonce návrh, který dal vzniknout švédskému sociálně-politickému univerzalistickému modelu. Po zahájení 2. světové války se Hammarskjöld velmi angažoval v  norském protinacistickém odboji, a dokonce z  Londýna zařídil válečné úvěry pro exilovou norskou vládu. Tento čin vyžadoval diplomatické umění, aby nedošlo k odplatě ze strany Německa vůči Norsku. V roce 1953 byl Valným shromážděním zvolen generálním tajemníkem OSN. Fakt, že byl zvolen hlasy 57 zemí z celkového počtu 60, svědčí o jeho popularitě po celém světě. Pro své vyjednávání se snažil využívat politiku preventivní diplomacie. Jedním z  hlavních Hammarskjöldových úspěchů se stal akt, ve kterém prosadil přijetí rezoluce vyzývající k  ukončení bojů mezi Egyptem a aliancí Británie, Francie a Izraele. Posledním Hammarskjöldovým aktem angažovanosti v  boji za lidská práva a světový mír byla snaha o udržení míru v  Belgickém Kongu (Zaire). Za jeho činy mu v  roce 1961 byla posmrtně udělena Nobelova cena míru.

 

Raoul Wallenberg byl švédský diplomat a člen vlivné rodiny Wallenbergů. Během druhé světové války působil v Budapešti, kde s velkým osobním nasazením, a také za velkého rizika zachránil až 100 000 maďarských Židů před holokaustem vydáním švédského pasu.
Wallenberg přijel do Maďarska v červenci 1944 a okamžitě začal jednat. Jedním z prvních úkolů byl transport židovských sirotků (nejen maďarské národnosti) do Švédska. Přemístěno bylo asi čtyři sta dětí s doprovodem.
Hlavním Wallenbergovým úkolem bylo však zachránit co největší počet Židů prostřednictvím padělaných švédských pasů vydávaných maďarským Židům. Oficiálně byly pasy určeny jen osobám, které měly ve Švédsku příbuzné nebo byly švédskými občany, ale neoficiálně chtěl Wallenberg vydat padělaný pas každému. S tímto nápadem přišel poté, co mu Per Anger sdělil, že švédské velvyslanectví občas vydá za ztracený doklad švédský duplikát. Wallenbergovu odvahu dokazuje mnoho činů, např. sám vyšplhal na vagóny plné Židů a házel jim do vlaku švédské pasy. Když se dozvěděl o Eichmannově plánu poslat Židy pěšky z  Budapešti do Hegyeshalomu (což byla cesta 220 kilomterů dlouhá), neváhal a čtyři dny vysílal nákladní automobil plný léků a základních potravin nebo zřídil tzv. švédské domy, které sloužily ochraně Židů. V  lednu 1945 vpadly sovětské jednotky do Budapešti. Raoul Wallenberg byl Sověty zajat a odvlečen. Od 17. ledna 1945 ho už nikdy nikdo neviděl. V  roce 1957 bylo vydáno oficiální prohlášení, že Wallenberg zemřel na infarkt v  Moskvě již 17. ledna 1945.

 Alva Myrdalová je jedna z mnoha švédských osobností, které obdržely Nobelovu cenu míru. Tuto cenu získala v roce 1982. Jméno Alva Myrdalová je spojováno zejména s odzbrojením, ženskou emancipací, sociální demokracií nebo předškolní pedagogikou. Její angažovanost v domácí i zahraniční politice nelze upřít. Byla členkou např. Komise pro reformu ve vzdělávání, aktivní členkou Sociální demokracie, členkou Poválečné  komise pro pracovní trh , ředitelka oddělení sociálních věcí UNESCO. Od roku 1962 i švédská poslankyně a aktivní žena v oblasti rovnoprávnosti žen.  Na domácí scéně se podílela zejména na vytvoření plánu švédského modelu sociálního státu.
V průběhu 50. let sílila studená válka mezi USA a SSSR a Alva Myrdalová byla důležitou postavou v propagaci odzbrojení a zákazu jaderných zbraní.
Mezi lety 1949–1950 byla hlavou oddělení OSN v oblasti sociální politiky . V letech 1950–1955 byla jmenována do funkce švédské velvyslankyně v Indii . V roce 1962 byla nominována jako vedoucí švédské delegace na mezinárodní konferenci o odzbrojení v Ženevě. V tom samém roce byla zvolena jako poslankyně do švédského parlamentu a o pět let později do kabinetu, který se zabýval otázkou odzbrojování. V této oblasti pak nadále působila v rámci OSN.
Své mimořádné schopnosti v diplomacii a znalosti z oblasti mezinárodní politiky prokázala i řadou publikací, např. ve Hře na odzbrojení (1977), ve které se pozastavuje nad neochotou odzbrojení USA a SSSR. Dle Myrdalové  nešlo těmto státům o odzbrojení, ale o vzájemné ekonomické vyčerpání.
Myrdalová si uvědomovala důležitost udržení míru během studené války. Zájem podpořila aktivní účastí při zakládání Mezinárodního mírového výzkumného institutu, jehož předsedkyní se stala v roce 1966.